The Battle for Middle Earth CLAN

Hrdinové (Dobro)

Aragorn

Aragorn se narodil 1. března 2931 T. v. a je synem Arathorna II. a Gilraen. Aragorn byl po obou rodičích potomkem králů Isildura a Elendila, přes ně Elrose Tar-Minyatura a přes něj byl potomkem Elwëho, Maiy Melian, a náčelníků Prvního a Třetího domu Edain.

Aragornův otec zemřel, když byly chlapci pouhé dva roky; a Aragorn se se svou matkou uchýlil do Roklinky. Aragorn byl nazván Estel (sindarský výraz pro „naděje“) a vyrůstal zde až do r. 2951. V té době mu Elrond prozradil jeho pravou totožnost a daroval mu úlomky Narsilu a Barahirův prsten. Aragorn odmítl Žezlo Annúmiasu, dokud nedospěje k právu držet jej. Zhruba v té době se také Aragorn zamiloval do Elrondovy dcery Arwen.

Od té doby Aragorn žil s Hraničáři v divočině, střežíc hranice Kraje a mír v Eriadoru. Roku 2956 se Aragorn seznámil s Gandalfem a stali se blízkými přáteli. Někdy poté si Aragorn začal říkat Chodec.

Mezi léty 2957–2980 Aragorn podnikal výpravy za dobrodružstvím a sloužil pod praporem Thengela Rohanského a Ectheliona II., gondorského správce. Aragorn tehdy používal pseudonym Thorongil (Orel hvězdy). Roku 2980 s gondorským loďstvem dobyl Umbar, ale pak k lítosti lidu (i když nikoliv Denethora II.) odešel na východ. Někdy poté se znovu setkal s Arwen a daroval jí dědictví svého rodu – Barahirův prsten. Když později Aragorn požádal Elronda o Arweninu ruku, Elrond odmítl, alespoň do té doby, než se jeho pěstoun stane králem Gondoru a Arnoru.

Legolas

Legolas je synem Thranduila, krále Lesních elfů na severozápadě Temného hvozdu, který je zmiňován v Hobitovi jako „král elfů“. Legolas však není jedním z lesních elfů, přestože mezi nimi žil a považoval se za jednoho z nich. Jeho otec totiž původně přišel z Doriathu, oba tedy jsou sindarského původu a součástí menšiny Sindar, která byla vznešenější a moudřejší než Lesní elfové. Stejná situace je i Lothlórienu, kde také vládne menšina Sindar v čele s Galadriel a Celebornem.

Ačkoliv se Thranduil a jeho království objevují v Hobitovi, o Legolasovi tam není ani zmínka. Jeho postava zřejmě nebyla ještě hotova, i když už měl jméno. Existují teorie o tom, že bojoval v Bitvě pěti armád na Ereboru.

Gimli

Gimli je vzdáleným potomkem Durina Nesmrtelného, otce lidu, k němuž Gimli náleží. Je poprvé představen v Pánovi Prstenů při Elrondově radě, kam přišel spolu se svým otcem se zprávami z jejich domova, Ereboru. Byl vybrán jako zástupce trpaslíků do Společenstva prstenu, jež mělo za úkol zničit Jeden prsten.

Zpočátku byl v neustálém rozporu s elfem Legolasem, protože jejich rasy se neměly v lásce kvůli zničení Doriathu a protože Legolasův otec Thranduil uvěznil Glóina spolu s ostatními trpaslíky. Přesto se pomalu stávali přáteli až z nich byla téměř neodlučitelná dvojka.

Se vstupem do opuštěného dolu Durinova lidu, Morie, byl zprvu nadšený a plný optimismu, že tu najde kolonii trpaslíků vedenou jeho příbuzným Balinem, ale poté se ukázalo, že trpaslíci byli vyvražděni a důl obývají skřeti a jeskynní trolové. S těmi muselo společenstvo bojovat a nakonec se dostalo ven jen díky Gandalfovi, který se zřítil do propasti při boji s balrogem. Poté musel Gimli spolu s ostatními do Lothlórienu, lesa obydleného elfy, kteří však nejsou k trpaslíkům přátelští. Elfové, jež je provázeli, mu chtěli jako jedinému ze společenstva zavázat oči, což málem vedlo k hádce, kterou zachránil Aragorn, když řekl, že jestli má mít zavázané oči Gimli, budou je mít všichni.

Gilmiho smýšlení o elfech dramaticky stouplo při setkání s Galadriel, vládkyní lesa. Její krása, laskavost a pochopení ho fascinovalo natolik, že na konci pobytu, kdy každý mohl požádat o nějaký dar, chtěl skromně jen jeden z Galadrieliných stříbrozlatých vlasů (dostal tři). Tyto vlasy nechal po skončení výpravy zasadit do křišťálu a choval je navždy jako svůj největší poklad. Gimliho láska ke Galadriel je také vidět při setkání s Éomérem, jež se o ní špatně zmínil, protože o Lothlórienu dosud slyšel jen špatné a lživé pověsti. Gimli se ihned ohradil hrubými slovy, situace musela být opět zachráněna Aragornem.

V druhé knize (Dvě věže) prokázal svoji odvahu v bitvě o Hlásku, kde soutěžil s Legolasem o to, kdo zabije víc skřetů (Gimli zvítězil se 42, Legolas měl 41), což dokazuje jejich přátelské pouto. Po bitvě byl nadšen krásou třpytivých jeskyní v Helmově žlebu a přemluvil Legolase, aby slíbil, že po válce se sem vrátí (Gimli mu na oplátku slíbil, že s ním půjde do Fangornu, a obě tyto místa pak skutečně navštívili). Jejich přátelství bylo tak velké, že dokonce jezdili na jednom koni.

Po válce odvedl velkou část Durinova lidu do jeskyní v Helmově žlebu, kde založil novou trpasličí říši a stal se prvním pánem Třpytivých jeskyní. Trpaslíci pod jeho vedením pak opravovali škody způsobené během Války o Prsten, hlavně znovu postavili bránu Minas Tirith z mithrilu a oceli.

Gimli byl 139 let starý, když Společenstvo prstenu vyrazilo z Roklinky (o 52 let starší než Aragorn). Datum jeho smrti není známo, ale v Červené knize je napsáno, že když Aragorn roku 120 Čtvrtého věku zemřel, plavil se s Legolasem do Valinoru (na zvláštní povolení, které bylo uděleno na žádost Galadriel) a byl tak prvním trpaslíkem, jež byl v zemích neumírajících.

Gandalf

Olórin byl Maia, bydlel ve valinorském Lórienu a patřil do domu Irmova, Pána snů. Často však také navštěvoval a učil se od Nienny Plačící. Miloval Ilúvatarovy děti, neviděn chodil mezi elfy a obohacoval je krásnými vidinami nebo moudrými popudy. Jeho silou bylo naslouchání, trpělivost až za hranice naděje, soucit se žaly a odvracení zoufalství a temných představ. Kolem roku 1000 Třetího věku byl vyslán Pány Západu do Středozemě spolu s ostatními čaroději, aby pomohl čelit Sauronovi. Vyslanci nesměli otevřeně projevovat svou moc, ale radami, porozuměním a přesvědčováním sjednocovat svobodné národy k dobrému. Byli oděni tělem, aby si získali důvěru elfů a lidí, i když to mohlo zakalit jejich moudrost a poznání a zmást je únavou, strachem a slabostmi z těla pocházejícími. Oproti Curumovi (ve Středozemi zvaném Saruman) a Alatarovi, kteří se přihlásili dobrovolně, se Olórin zdráhal a považoval za příliš slabého na takový úkol, Manwë a Varda však byli jiného názoru.

Frodo Pytlík

Frodo Pytlík se narodil Drogu Pytlíkovi a Primuli Brandorádové 22. srpna 2968 Třetího věku. V roce 2980 Frodo o oba rodiče přišel, utopili se na řece Brandyvíně. Na starost si ho vzali příbuzní jeho matky. Roku 2989 přešel Frodo do opatrovnictví Bilba Pytlíka. Tehdy mu bylo 21 let, hobiti docházejí dospělosti až v 33 letech.

Frodo se tedy přestěhoval k Bilbovi do Dna pytle. Když bylo Bilbovi 111 let, přepadl ho neklid a rozhodl se odejít. Jeho přítel Gandalf z toho podezíral podivný Bilbův Prsten. Přesvědčil Bilba, aby Prsten nechal stejně jako celé Dno pytle Frodovi, a Bilbo odešel do Roklinky za elfy. Gandalf nařídil Frodovi Prsten schovat a držet ho v tajnosti. Občas pak Froda navštěvoval.

Po desetileté prodlevě mezi návštěvami se v roce 3018 Třetího věku Gandalf opět vrátil a pověděl Frodovi celý příběh o Prstenu a Sauronovi. Frodo poznal, že v Kraji dál zůstat nemůže a Gandalf mu poradil, aby společně se Samvědem Křepelkou, Frodovým zahradníkem, šli do Roklinky. Gandalf chtěl jít původně s nimi, ale vydal se nejprve pátrat po novinkách a ke dni odjezdu se nevrátil. Už v Kraji se ukázalo, že jsou pronásledováni Černými jezdci. K výpravě se přidali Frodovi přátelé Peregrin Bral (zvaný Pipin) a Smělmír Brandorád (Smíšek). Šťastně se dostali do Hůrky, i když je po cestě musel dvakrát zachraňovat Tom Bombadil. V Hůrce pro ně měl hostinský dopis od Gandalfa, který zapomněl odeslat, a na základě něj se po zbytek cesty spolehli na pomoc Hraničáře zvaného Chodec. Na Větrově Froda bodnul Pán nazgûlů morgulským ostřím. Po mnoha útrapách ho přátelé dopravili do Roklinky, kde ho zachránil Elrond.

V Roklince se pak sešla Rada, aby vyřešila, co udělat s Prstenem. Bylo rozhodnuto, že Prsten musí být zničen v Hoře osudu a Frodo se sám přihlásil jako Ten, který ponese Prsten. Od Bilba, se kterým se zde setkal, dostal mithrilovou košili a meč Žihadlo a společně s 8 společníky se vydal na cestu. V Lothlórienu dostal od Galadriel elfí plášť a lahvičku se světlem Eärendila. U Amon Henu se Boromir pokusil Prstenu zmocnit. Frodo byl nucen utéct a rozhodl se pokračovat sám. Nakonec s sebou ještě vzal přítele Sama.

Se Samem pokračovali do kopců Emyn Muil. Tam je pronásledoval tvor jménem Glum, kterého přemohli a ušetřili za slib, že jim ukáže cestu do Mordoru. Glum se však chtěl sám zmocnit Prstenu a dovedl Froda do doupěte pavoučice Oduly. Ta ho bodla svým žihadlem, ale Sam ji hrdinně zahnal. Podlehl však dojmu, že je Frodo mrtvý. Potom přišli skřeti, kteří odnesli Froda do věže Cirith Ungol. Sam zjistil svůj omyl a když se spolu začly bít dva oddíly skřetů, využil příležitosti a Froda osvobodil. Poté doputovali až k puklinám Hory osudu, kde po boji Froda s Glumem padl Glum s Prstenem do lávy, a tak byl Prsten zničen.

Orli pak Sama a Froda zachránili před zkázou vybuchující Hory osudu. Po oslavách vítězství se Frodo, Sam, Smíšek a Pipin vydali zpět do Kraje. Ten byl obsazen zlými lidmi, ale s jejich vyhnáním si už zkušená čtveřice poradila.

Frodo se však nikdy nevypořádal se vším, co zažil, a chtěl opustit Kraj. Po dvou letech od zničení Prstenu se společně s Bilbem, Gandalfem, Elrondem, Galadriel a dalšími elfy vydali lodí na Tol Eresseu. To bylo 29. srpna 3021 Třetího věku. Samovi Frodo odkázal svou knihu a ten po 61 letech od Frodova odjezdu po smrti své manželky Růži zřejmě přeplul moře také.

Sam Křepelka

Sam Křepelka se narodil 6. dubna 2980 Třetího věku. Jeho otcem byl Peckoslav Křepelka, zvaný Kmotr, a matka Bella Dobříšková. Sam měl také pět sourozenců: starší Pecků, Halfera, Sedmikrásu a Máju a mladší Mochničku.

Žil od narození v Kraji a dělal zahradníka Bilbovi Pytlíkovi. Byl také zamilován do půvabné hospodské Růži Chaloupkové, se kterou se později oženil. Jednoho večera Sam pod oknem Dna Pytle stříhal trávu a přitom vyslechl Gandalfa, jak vypráví Frodovi příběh o Prstenech moci. Gandalf to však zaznamenal a jako trest za poslouchání cizího rozhovoru ho poslal s Frodem na výpravu za zničením Prstenu.

V Roklince vyslechl Elrondovu radu a když slyšel, že se Frodo vypraví do Mordoru, aby zničil Prsten, ihned se přidal k družině. Sam se prokázal jako dobrý společník, ochránce, ale hlavně jako věrný přítel. Nesl většinu nákladu, který Frodo se Samem měli. Vařil a v noci držel stráž. V Lothlórienu dostal od Galadriel krabičku se zemí z Galadrielina sadu.

Když potkali Gluma, Sam na rozdíl od Froda tvora prohlédl a věděl, že má nekalé úmysly. To se potvrdilo v průsmyku Cirith Ungol, kde je Glum nechal na pospas Odule. Poté co Odula omráčila Froda, Sam s ní bojoval, zranil ji a zahnal do úkrytu. Myslel však, že Frodo je mrtvý. On ale nebyl a navíc ho zajali skřeti. Ti se ale mezi sebou servali, Sam využil situace a Froda osvobodil. Na malou chvíli dokonce nesl Prsten, který vzal omráčenému Frodovi. Po osvobození mu ho vrátil.

Poté společně putovali přes pustou pláň Gorgoroth a Sam Froda neustále podporoval. Frodo už téměř umíral únavou a žízní, Sam na tom nebyl o moc lépe. Nakonec se dostali do nitra Hory osudu, ale zde se znovu objevil Glum a zapásil s Frodem o Prsten.

Po zničení Prstenu byli odneseni orly na Cormallenská pole v Ithilienu(východní část Gondoru). Když se vrátili se Smíškem a Pipinem do Kraje, viděli, co se s ním stalo. Spolu s dalšími hobity vyhnaly z Kraje Sarumanovy sluhy. Sám Saruman byl zabit Červivcem. Sam pak využil svůj dar od Galadriel, krabičku s požehnanou zemí, a vysázel stromy nové. Díky tomu byla také velká úroda.

Po Válce o Prsten se Sam oženil s Růžou Chaloupkovou, se kterou se přestěhoval do Dna Pytle. Spolu měli 13 dětí: Elanor Sličnou, Froda Zahradníčka, Růžu, Smíška, Pipina, Zlatovlásku, Peckoslava, Sedmikrásu, Prvosenku, Bilba, Rubínu, Robina a Tolmana. Po narození jejich prvního dítěte, byl Sam doprovodit Froda a Bilba do Šedých přístavů, odkud odplouvali lodí do Valinoru, Země Neumírajících. Frodo Samovi odkázal celé Dno Pytle a Červenou knihu Západní marky (příběhy Bilba a Froda), aby ji dokončil. Roku 7 Čtvrtého věku byl Sam zvolen starostou Kraje a později byl zvolen hned několikrát.

Roku 62 Čtvrtého věku zemřela Růža Chaloupková a Sam se rozhodl odejít. Předal Červenou knihu své dceři Elanor a opustil Kraj. Ve Středozemi ho už nikdo nikdy neviděl. Elanor tvrdí, že odešel do Šedých přístavů a odplul za Frodem do Zemí Neumírajících, do Valinoru, kde pravděpodobně v průběhu Čtvrtého věku zemřel.

Smělmír Brandorád

Smělmír Brandorád se narodil roku 2982 Třetího věku. Jeho otcem byl Saramír Brandorád, pán Rádovska a jeho matkou Esmeralda Bralová, mladší sestra Paladina Brala, otce Pipina. Smíšek neměl sourozence, ale byl neustále se svým bratrancem Pipinem a vycházeli spolu jako bratři.

V knižní podobě Pána Prstenů vedl Froda, Sama a Pipina zkratkou skrz Starý hvozd, kde se setkali s Tomem Bombadilem. V Roklince byl několikrát viděn, jak studuje mapu a plánuje trasu jejich cesty. Společně s Pipinem se po Elrondově radě přidali ke Společenstvu prstenu.

U Amon Henu viděl s Pipinem smrt Boromira, jež se je snažil zachránit před skuruty, kteří je chtěli odvléct do Železného pasu. Skuruti byli po dlouhém putování Rohanen pobiti rohanskými jezdci a Smíšek s Pipinem utekli do Fangornského lesa. Tam potkali Stromovouse, jednoho z entů. I přes Stromovousův zákaz pili Smíšek s Pipinem vodu z Fangornského potoka a po ní značně vyrostli, a tak se stali nejvyššími hobity v historii Středozemě (měřili 4,5 stopy).

Poté Stromovouse přemluvili, aby svolal Entí sněm, kde se rozhodlo, že enti půjdou do války proti Sarumanovi. Společně s enty dobyli Železný pas a postarali se o Sarumanovu porážku. Potom vyčkali příjezdu krále Théodena, s kterým pak jeli do Rohanu. Když Pipin odjel s Gandalfem do Gondoru, Smíšek se spřátelil s Théodenem a stal se jeho panošem. Společně s Éowyn tajně jeli do bitvy na Pellenorských polích. Tady se v průběhu bitvy střetli s Černokněžným králem Angmaru, vůdcem nazgûlů. Smíšek zezadu nazgûla bodl svým mečem, který mu mohl, jako jeden z mála, ublížit. Poranil si ale ruku a byl přenesen do Domů uzdravování v Minas Tirith, kde se s Aragornovou pomocí rychle zotavil. Smíšek byl poté nastávajícím králem Rohanu Éomerem prohlášen za rytíře Marky.

Když se společně vrátili do Kraje, byli uznáni nejvyššími hobity, co kdy žili. Smíšek se pánem Rádovska jako jeho otec. Roku 62 Čtvrtého věku přišla zpráva z Rohanu, že král Éomer si přeje před svou smrtí ještě naposled vidět Smíška s Pipinem. Smíškovi bylo tehdy 102 let. Úřad i majetek oba předali svým následovníkům a odjeli do Edorasu a víckrát je v Kraji nikdo nespatřil. V Edorasu Smíšek zůstal až do smrti krále Éomera a pak se s Pipinem vydali do Gondoru, kde dožili poslední roky života. Když zemřeli, byli uloženi do hrobky v Rath Dínenu, po boku krále Elessara, mezi velikány Gondoru.

Peregrin Bral

Pipin se narodil roku 2990 Třetího věku, matkou mu byla Rosana Stránská a otcem Paladin Bral.

Peregrin byl nejmladším členem celého Společenstva, nebyl dokonce jako hobit ani dospělý. Se svým bratrancem Smíškem byli nejlepší přátelé. V Roklince se společně se Smíškem přidal ke Společenstvu, i když Elrond ho spíš chtěl poslat do Kraje, jako poslíčka. Gandalf se ale za Pipina přimluvil.

Po bitvě u Amon Henu, v níž padl Boromir, byl společně se Smíškem zajat Sarumanovýmiskuruty a vlečen do Železného pasu. Pipin ale dostal nápad a shodil na zem elfí sponu, kterou dostal v Lothlórienu. Tu pak našli Aragorn, Legolas a Gimli a dostali tak naději, že hobiti ještě žijí.

Pipin a Smíšek se po útoku rohanských jezdců ukryli do Fangornského hvozdu a setkali se tam se entem Stromovousem, kterého nakonec přesvědčili ke svolání entího sněmu, a tak i k útoku na Železný pas.

V Železném pasu našel Pipin Palantír, který z věže shodil Gríma Červivec. Pipina Palantír velice zaujal, a tak jej v noci vzal Gandalfovi a zadíval se do něj. Skrz Palantír k němu promluvil Sauron. Pipin naštěstí neřekl žádné tajné informace, ale Gandalf ho vzal do Minas Tirith, města, které Pipin v Palantíru viděl hořet.

Tam nabídl své služby Denethorovi, správci Gondoru, jako odčinění Boromirovy smrti při jejich obraně před skřety u Amon Henu. Denethor přijal jeho služby a jmenoval ho Strážcem Citadely. Když se vrátil polomrtvý Faramir a Denethor chtěl upálit sebe i jeho, Pipin doběhl pro Gandalfa a spolu Faramira zachránili.

Poté Pipin vyrazil se svými přáteli a s vojskem k Černé bráně, aby odlákali Sauronovu pozornost. Během bitvy u Morannonu se dostal pod tělo mrtvého obra, avšak trpaslík Gimli ho vytáhnul a zachránil. Po uzdravení byl králem Elessarem pasován na rytíře.

Když se vrátil do Kraje, tak se šestého roku Čtvrtého věku oženil s o 4 roky starší Diamantou z Dlouhé stráně. Měli spolu jediného syna Faramira, který se později oženil se Samovou dcerou Zlatovláskou. Roku 13 Čtvrtého věku byl jmenován Velkým Bralem a vladykou. Vladykou byl po celých 50 let, poté však společně se Smíškem odjeli do Rohanu a Gondoru, kde v poklidu dožili. Roku 64 Čtvrtého věku Peregrin zemřel a byl se Smíškem pohřben v hrobce králů Rath Dínen, po boku krále Elessara.

Boromir

Boromir se narodil roku 2978 Třetího věku. Jeho otcem byl Denethor II., matkou Finduilas, dcera Adrahila z Dol Amrothu. Boromirův mladší bratr Faramir se narodil roku 2983. Následujícího roku se Denethor stal správcem trůnu Gondoru, tuto hodnost převzal po svém otci Ecthelionovi II.

Roku 2988 zemřela Finduilas a Denethor se stal pochmurným, chladným a izoloval se od rodiny. V té době se sblížili Boromir s Faramirem a stali se opravdu velkými přáteli. Denethor vždycky upřednostňoval Boromira před Faramirem, avšak nepanovala mezi nimi žádná rivalita. Boromir ale vždycky Faramirovi pomáhal a podporoval ho. Boromir byl však považován za odvážnějšího a nebojácnějšího než jeho mladší bratr. Jeho skvělé bojové vlastnosti v bitvách byly známy po celém kraji.

V reakci na prorocký sen, který oba bratři měli, byl Boromir zvolen, aby se roku 3018 vydal do Roklinky. Cesta z Minas Tirith mu zabrala 110 dní, jel po jemu neznámých cestách, až konečně dorazil do Roklinky, o které málo Gondorských vůbec vědělo. Na cestě Boromir opustil svého koně Tharbada, se kterým nemohl zdolat těžké překážky, jež musel překonat na cestě. Tharbada opustil asi v polovině cesty, dál musel Boromir pěšky. Do Roklinky přijel před začátkem Elrondovy rady.

Na radě sdělil ostatním novinky z Gondoru, hlavně o neustálém válčení s Mordorem. Také se snažil ostatní přesvědčit, aby směl vzít Jeden prsten do Gondoru a použít jej proti nepříteli. To ale nikdo nechtěl dovolit, jelikož Prsten nelze použít proti Sauronovi, protože jej ovládá svou vůlí.

Následně se tedy alespoň přidal ke Společenstvu prstenu, jež mělo za úkol zničit Prsten v Hoře osudu. Ještě před odchodem Boromir zatroubil hlasitě na gondorský roh se slovy, že neodejde jako zloděj, který se plíží nocí. Elrond ho poté varoval, aby už takhle nikdy netroubil, dokud nedorazí k hranicím Gondoru.

Společenstvo se vydalo na cestu a po neúspěšném pokusu přejít přes Caradhras se vydalo skrz doly Morie, kde padl Gandalf, v boji s balrogem. Po pádu Gandalfa převzal velení Aragorn. Dalšího dne dorazili do Lothlórienu, kde Boromir podstoupil zkoušku mysli od Galadriel. Než Lórien opustili, Boromir dostal od elfů dary: elfí plášť a zlatý opasek.

Boromir se stále nevzdal nápadu dostat Prsten do Gondoru a snažil se přesvědčit Aragorna, aby se jeho nápad uskutečnil. Bylo však rozhodnuto, že Prsten bude zničen v ohních hory Osudu. S tím ale Boromir nesouhlasil, stále přesvědčoval ostatní, že Prsten bude v Gondoru v bezpečí a pomůže ubránit jeho zemi. Neuspěl však. A tak se v jeho mysli, pomalu ovládané Prstenem, začal rodit nápad, že by Prsten mohl vzít sám, a ochránit svůj lid.

Když se Frodo, který nesl Prsten, vzdálil od ostatních, vydal se Boromir za ním a požadoval, aby mu Frodo Prsten vydal. Ten samozřejmě nechtěl a když se mu ho pokusil Boromir násilím vzít, nasadil Prsten a utekl. Až teď si Boromir uvědomil, co provedl, ale bylo příliš pozdě. Věděl, že Společenstvo by ho už nepřijalo. V té chvíli zaútočili skuruti a Boromir se s nimi pustil do bitvy. Byl smrtelně zraněn, když bránil hobity Smíška a Pipina.

Ještě před smrtí zatroubil na gondorský roh a přivolal tak Aragorna, který však přiběhl příliš pozdě a hobiti byli odvlečeni. Než zemřel, požádal Aragorna, aby se pokusil ubránit Minas Tirith. Pak zemřel. Aragron, Gimli a Legolas ho tam nechtěli jen tak nechat a tak použili jednu z loděk, kam Boromirovo tělo uložili a poslali ho společně s jeho mečem, štítem, opaskem, pláštěm, zlomeným rohem a se zbraněmi nepřátel, jež zabil. do Rauroských vodopádů. Společně pak zazpívali na Boromirovu počest píseň. Zemřel 26. února 3019 Třetího věku.

Po třech dnech nalezl Faramir loď s Boromirovým tělem, plujícím po řece Anduině.

Faramir

Je to syn gondorského správce Denethora II. a jeho manželky Finduilas, dcery Adrahila z Dol Amrothu, která dvanácti let po jeho narození zemřela. Měl o pět let staršího bratra Boromira, jehož Denethor nadevše miloval. Faramir se mu podobal jen vzhledem. Vyznal se v lidech a vystupoval mírně, miloval učenost a hudbu. Některým lidem se zdálo, že má méně odvahy než jeho bratr, ale nebyla to pravda. Jen nevyhledával slávu a nebezpečí bez účelu. Vítal Gandalfa, kdykoli přišel, a z jeho moudrosti se učil. Oba bratři se však měli velice rádi už od dětství. Nesoupeřili spolu o otcovu přízeň ani o nic jiného. Faramirovi se zdálo nemožné, že by někdo mohl porazit Boromira, Denethorova nástupce. Zkouška Prstenu ale ukázala jinak. Boromir Prstenu podlehl, kdežto Faramir odolal a nechal FrodaMinas Tirith byl zachráněn Gandalfem před nazgûly. Denethor, který byl zdrcen ztrátou Boromira, poslal Faramira zpět do Osgiliathu, aby město bránil do posledního muže. Faramir byl ale raněn a polomrtvý se vrátil zpět k otci. Ten se i s ním chtěl upálit na hranici, ale Gandalf Faramira v poslední chvíli zachránil. Po Denethorově smrti se v Domech uzdravování se setkal s Éowyn, neteří krále Rohanu, která zabila Černokněžného krále, a později se s ní oženil. Po skončení války se stal správcem Gondoru a od krále Aragorna dostane do správy knížectví Ithilien. se Samem jít.
Théoden

Théoden byl jediným synem krále Thengela a Morwen z Lossarnachu (kraji v Gondoru). Théoden měl 4 sestry, on sám byl ze sourozenců druhý nejstarší. Nejbližší mu ale byla jeho nejmladší sestra, Théodwyn.

Théoden se narodil roku 2948 Třetího věku v Gondoru, kde žila jeho rodina do té doby, než se stal Thengel králem Rohanu. Théodena učili mluvit sindarsky a jazykem Západních zemí, jazyk Rohirů se naučil až později.

Králem se stal po smrti svého otce roku 2980 Třetího věku. V té době žil v Edorasu se svou sestrou Théodwyn. Théoden se oženil s Elfhildou, ta ale zemřela při porodu jediného jejich potomka, syna Théodreda. Poté zemřela i Théodwyn a její manžel Éomund a Théoden adoptoval jejich děti, Éomera a Éowyn.

Théoden byl velmi silný, rozhodný a velmi charismatický král a vybudoval si velký respekt u poddaných. A stejně jako většina mužů z Jízdmarky byl i on velmi dobrým jezdcem na koni. Po smrti Éomunda,manžela jeho sestry se stal Théoden Prvním maršálem Marky a velel tak vojskům Edorasu (Théodred a Éomer byli poté Druhým a Třetím maršálem). Théodenův meč se jmenoval Herugrim.

Eomer

Éomér z rodu Éorlova byl synem Théodwyn, sestry krále Théodena a Éomunda, maršála Rohanu. Měl sestru Éowyn. Po smrti rodičů je adoptoval jeho strýc Théoden. Byl třetím maršálem Marky a mocný vůdce lidí.

U Fangornu jeho éored (vojenský oddíl) zničil oddíl Uruk-hai, který držel v zajetí Smíška a Pipina, a pravděpodobně zabránil jejich znovuzajetí při útěku. Nikdo z jeho lidí si jich ale nevšiml. Poté potkal Aragorna, Gimliho a Legolase a teprve od nich se o hobitech dozvěděl.

Po návratu do Edorasu byl Grímou Červivcem uvězněn. Po Gandalfově osvobození krále ze Sarumanovy moci byl propuštěn. Zúčastnil se bitvy u Hlásky a poté jel do Železného pasuSarumanovi. proti

V bitvě na Pelenorských polích bojoval proti Mordoru a po smrti Théodena se stal králem Rohanu.

Zúčastnil se také bitvy u Morannonu.

Eowyn

Dlouho žila v Meduseldu a zasvětila své mládí péči o krále Théodena. Stále víc se jí do mysli zažírala jedovatá slova Grímy Červivce, který ji sváděl ke zrazení rodu. Toužila po volnosti, po rovnosti s muži a po hrdinských činech. Už od mala ji učili zacházet s mečem a jezdit na koni a v tomto ohledu se vyrovná i svému bratrovi Éomérovi. Ovšem vždy, když byla šance k boji, ji poslali s lidmi do bezpečí, aby se o ně postarala. Vše se změnilo po bitvě u Helmova Žlebu. Odjela s vojskem Rohirů v mužském převlečení do Gondoru k Minas Tirith.